Říkáte tu samou větu popáté. Podesáté. Možná dvacáté — a stejně se nic nezmění. Hrozíte důsledkem, který sami nechcete nebo nemůžete splnit. A po náročném večeru máte pocit, že jste byli na dítě příliš přísní, tak to druhý den vykompenzujete přílišnou benevolencí. Tenhle koloběh — opakování, hrozba, křik, výčitky, ústupek — je vyčerpávající pro vás a matoucí pro dítě.
Hranice bez křiku nabízí jinou cestu. Ne přísnější, ne benevolentnější — jasnější. Hranice, které dítě zná předem, které platí bez ohledu na vaši náladu, a které se nemusí prosazovat křikem, protože dávají smysl a jdou se dodržet.
Cílem není dokonalá kázeň ani dítě, které poslechne na první slovo pokaždé. Cílem jsou hranice, ve kterých se dítě cítí bezpečně, protože ví, co platí — a vy, kteří se cítíte jistěji, protože nemusíte každý den vyjednávat od nuly.
V kapitole 11 najdete vyplňovací pracovní listy, se kterými si nastavíte vlastní rodinná pravidla na míru — ne podle cizí šablony, ale podle toho, jak vaše rodina skutečně žije.